O lese a prosluněné louce …

Je pondělí ráno a jsem šíleně unavená. Což je zvláštní, protože jsem spala dobře až na jedno vyrušení kocourkem, co se v noci vrátil domů a mňoukal a mňoukal za balkonovými dveřmi tak dlouho, až jsem ho pustila dovnitř, aby rychle proběhl do obývacího pokoje, protože manžel je na kočky alergický a tak kocourek nemůže zůstat u nás v ložnici a oba to moc dobře víme. A pak vlastně ještě jednou, ale za to mohla večerní minerálka. 😀

Zdálo se mi o lese, slunci a prosluněné louce v nějakém dosti zmateném příběhu. O víkendu jsme byli v mém milovaném kraji a bylo tam tak krásně. Podzimní slunce vykreslovalo dlouhé stíny stromů po lukách. Bohaté zeleně a okry vymalovaly chladivé kontrasty. Promítlo se mi to i do dnešního snu, ze kterého jsem se probudila s lehkostí a s úsměvem jsem si uvědomila, že ze mě přes noc spadly všechny starosti včerejšího dne. A tak jsem vstala a šla nakrmit kocourky do kuchyně.

Amie McNee a jak se tvoří každé ráno

Není to tak dávno, co jsem se ponořila do knihy od Amie McNee We need your art. Dlouho jsem odolávala, až jsem knihu nakonec v létě koupila…