Jmenuji se Lucie Vančová. Píšu odjakživa.

Když nevím jak něco říct, tak to napíšu. Většinou si vím rady spíš s tím jak to napsat, než jak to říct. Psaní je pro mě životní potřeba, terapie, láska a radost.

Nejvíc listů papíru jsem asi popsala dopisy. Těšilo mě, že mi občas někdo řekl, že je má schované. Snažím se zvyknout si na myšlenku, že by moje psaní mohlo mít i čtenáře.  Vzbuzuje to ve mě velkou trému už proto, že jsem sama velká a mnohdy náročná čtenářka. Miluju velké příběhy, tlusté romány a obdivuju schopnost přesného, stručného vyjadřování, které je zároveň schopné nést emoci. Věřím, že jedna kniha může mít tolik významů kolik má čtenářů.

Mých pět nejoblíbenějších knížek: Tracyho tygr, Sophiina volba, Na východ od ráje, Pravidla moštárny a Nesnesitelná lehkost bytí. Mým nejoblíbenějším básníkem je Leonard Cohen.